Březen 2012

Anonymně anonymní

30. března 2012 v 23:20 | Danger Zone |  All my drivel
Tak jsem si před několika minutami přečetla jeden z mnoha poměrně zajímavých článků, které kolují po internetu. Obsahoval něco jakože Anonymous hrozí, že tuhle sobotu (zítra) chtějí vypnout celý internet. Upřímně řečeno toho zase toho o funkci internetu nevím, takže si netroufám odhadovat, jestli to mají nebo nemají šanci uskutečnit a jak katastrofální či banální následky by to mohlo mít. Nicméně v další rozvinuté debatě, co si o tom myslí občané jsem narazila na docela rozumný komentář, který se snažil říct: "Proč by si vypínali něco, díky čemuž komunikují?" S tímhle mi nezbývá nic jiného než souhlasit. Ačkoliv když se nad tím tak zamyslím, tak by mi asi ani moc nevadilo, kdyby chvíli nešel internet. (Něco nového a vzrušujícího!) Né, že bych na něm byla až natolik závislá, že nestíhám žádné další aktivity. Tohle období mě už přešlo, díkybohu. Ale bylo by fajn, kdyby si lidé uvědomili, že život nestojí na internetu. Že má i jiný, hlubší, smysl. Pro dnešek toho filozofování nechám, jsem neuvěřitelně unavená po náročném týdnu ve škole a ještě horší - a to prosím pouze tři dny - mě čekají po tomhle víkendu.

Neuvěřitelný svět

24. března 2012 v 0:20 | Danger Zone |  All my drivel
Poslední dny se pro mě stávají naprosto neuvěřitelnými. Mimo fakt, že jsem se celý týden válela doma a užívala si bezstarostného života a flákání se, včera jsem odpoledne šla do zušky na výtvarku. Samozřejmě, že spolužačka, se kterou tu školu navštěvujeme, měla spoustu řečí o tom, že jsem simulantka, flákám školu a podobně - nicméně jsem si 140% jistá,že byla ráda, že mě vidí a já vlastně taky!! Poslední dobou mi z té samoty doma začíná trochu strašit ve věži a tak si povídám sama se sebou. Celý týden jsem úžasně naladěná. I přestože jsem byla (doufám,že už jsem vyléčená teda!!) nemocná, tak mám stále dobrou náladu a dneska je nad nadprůměrem za posledních tisíc let. Odpoledne mě mí drazí rodičové vzali nakupovat. V Ostravě se totiž otvíralo nákupní centrum - asi o tom spousta z vás ví. Popravdě, tak kolosální stavbu jsem už dlouho neviděla. Podařilo se nám zabloudit už u vchodu, pak jsme nemohli najít záchody a první hodinu jsem byla naprosto zmatená. Nakonec se nám podařilo se nějak zorientovat a jak já, tak i zbytek mé posádky jsme si nakoupili. Nemůžu uvěřit, že měli v Bontonlandu cédéčko Foo Fighters! Tak strašně jsem si ho už dávno chtěla koupit, že to jinak nešlo. Ještě jsem přibalila Nirvanu Greatest Hits, ale to si schovávám jako dárek pro kamarádku,která zítra oslavuje osmnáctku, tak jí dám něco spešl. O tom,že jsem v těch nejméně očekávaných obchodech našla tričko The Beatles a Vans boty ani nemluvím. Nechce se mi dnešku ani věřit. Teď už sice asi delší dobu zas nikam nepojedu, ale mám se fakt skvěle! Třešničkou na dortu byl Starbucks, který jsem si prostě nemohla nechat ujít. Strašně dlouho jsem tam nebyla a ti zaměstnanci byli vždycky docela milí....oproti dnešku to byl ale slabý odvar! Ten prodavač, jaj! Strašně zlatý chalan.
Kofein mi v těle nějak přestává fungovat, evidentně už dávno vyprchal, takže jsem totálně znavená. Běžím spát a už teď se psychicky připravuju na zítřek, kdy se nořím do hlubin matiky a kuželoseček, abych příští týden mohla podat skvělý výkon a i v tom nejzáludnějším testu zabodovat! Já to dám! Musím...nemám na výběr. Tak se mějte, přinejlepším tak jako já právě teď!! :)

Život jako takový

20. března 2012 v 21:04 | Danger Zone |  All my drivel
Nemám ani sebemenší ponětí, proč mě tento týden napadlo se opět vrátit k psaní blogu. Možná protože během tří týdnů beru druhé antibiotika a opět se doma válím s angínou. Kdo ví. Každopádně asi chci zase začít psát, dost mi to chybělo a vyšla jsem ze cviku, ale pokusím se zase o trochu zdokonalit. Nicméně bych podotkla vzhledem k několika málo předchozím článkům, že FCE zkoušky mám úspěšně zmáknuté a další věc co mě čeká, (díkybohu až za třičtvrtě roku) jsou přijímací a talentové zkoušky na vysoké školy, kam se prostě musím dostat. Asi ještě trošku porozmýšlím o tom, k jakému oboru se na tomhle blogu přiblížím...i když beztak nakonec skončím u všeobecných keců mladistvých, protože nejsem ani módní ikona, která každý den chodí nakupovat nové šaty a nefotí si je na blog, ani si nepíšu deníček o velkoměstě, každodeních kalbách, o všech "úlovcích", které jsem kde sbalila, atp..
Řekněme, že jsem taková obyčejná osmnáctiletá holka s blogem.. :)