Úklon a začínáme.

22. února 2014 v 15:39 | L. |  All my drivel
Mraky se líně plazí po nebi a já došla k závěru, že někdy je prostě čas.
Čas na to znovu začít psát.
Myslím, že právě teď přišel.
Čeká za dveřmi.
Nejspíš ho pozvu dál a nechám se překvapit, co vše s sebou přinese.
Asi nový život.


Nebo ne?
 

It's not over for me

2. června 2013 v 20:48 | L. |  All my drivel
Tma.
Prázdný pokoj.
Plamen svíčky vrhající stín na zeď.
Jsem tu jen já a -
- mé myšlenky.

Jak snadné je skončit! Chybí mi všechno.

neSMÍRně relativní

29. dubna 2012 v 22:00 | Danger Zone |  All my drivel
Ve všem záleží jen a pouze na úhlu pohledu. I ty nesmírně špatné věci, ze kterých nás při sebemenší vzpomínce zabolí u srdce, by ze správného úhlu pohledu měly být možné být viděny pozitivně. Po divokém rozchodu těžko věříme,že být sám je ta lepší alternativa. ALE! Je fakt zvláštní, jak v moment, kdy nečekáte, že by se něco mohlo stát, tak se opravdu stane. Jak někdo blízký zemře a vy jen sedíte a nerozumíte tomu,jakto,že se vám celý život najednou otočil vzhůru nohama. Nebo naopak. V okamžik, kdy nemáte ani jedinou myšlenku na pozitivní věci a hloubáte uvnitř sebe, stane se něco maximálně optimistického. Fascinuje mě na tom ta vyváženost. Life is like a rollercoaster.. říkám to pořád. Jedna z těch nesmrtelně pravdivých quotes, které mám fakt oblíbené.

[Jéžiš, na středu mám psát fejeton. Zítra/pozítří se do toho pustím, mám pár nápadů a zdá se mi to vtipné, tak uvidím,co z toho vyleze.]

P.S. Love him!:)
 


Coco

24. dubna 2012 v 20:49 | Danger Zone
Dafuq is wrong with you, world? Tady přestává veškerá sranda. Už si vážně začínám připadat jako Sibyla. Sice s dost otupělýma schopnostma, ale minimální náznaky tam jsou. Tohle mi nepříjde normální a děsí mě to. Tak, jak optimisticky naladěná jsem byla v neděli večer, tak blbě začal nový týden. Čili hodně blbě. Pohybují se kolem mě nesmírně pesimisticky naladění lide z opravdu velmi vážných důvodů, nemůžu a ani nechci jim to zazlívat. Samotné mi není zrovna do zpěvu kvůli dalším problémům. Ale abych tu nemalovala jenom smutnou černočernou linii, otočím to na něco pozitivnějšího. Chtěla bych jet na Majáles.. jak tady blízko, tak i docela do Brna. Kapely jako Airfare nebo Charlie Straight a jako třešnička na dortu Tomáš Klus... tohle je snad to nejlepší, co mi může česká hudební scéna nabídnout. Prostě můj šálek kávy.
Charlie Straight, Coco. Momentálně jedna z mých nejoblíbenějších, nedá se dostat z hlavy...nedá,nedá,nedá!:)...tak jako další věci :D:/

Zmatená až na kost

18. dubna 2012 v 21:44 | Danger Zone |  All my drivel
CO se to děje? Že by nějaké špatné období? Spousta věcí se teď nějak samovolně rozpadá jako domeček z karet. Říkala jsem si,že když mi zbývá posledního čtvrt roku do prázdnin a pak už čeká jen maturitní ročník, ve kterém už nebudu mít třičtvrtě zbytečných předmětů, které mi pouze ztrpčují život, mohlo by to všechno jít v poklidnějším stylu. Bazzinga!! Divné je, že mě nevydařená škola ani trochu netrápí. A to jsem vždycky byla tak nějak pečlivý a snaživý člověk, kterého špatná známka mrzela a co nejrychleji se ji snažil opravit. Teď jsem tak nějak ve fázi, kdy mám většinu předmětů v paži a jediné, na čem mi záleží je několik hodin, které mě víceméně baví, nebo z nich budu mít užitek. Byla bych nesmírně vděčná, kdyby se všechno vyřešilo beze mě. Bohužel je to prakticky nemožný. Evidentně to taky ale nijak vyřešit nemůžu, takže si většinu záležitostí ukládám kdesi do podvědomí a nechávám je ležet ladem. Někdy si připadám, že osud stojí proti mě a tam, kde by mi měl pomáhat dělá pravý opak. Tam, kde bych měla mít zelenou prohazuje drátky a barvy mění na červenou. Vždy a všude.
Říká se, že život je jako horská dráha. Čekám, až vyjedu nahoru!! Zatím jsem se tam ještě nedostala, ale pevně doufám, že už mám nakročeno, protože mi z toho asi jinak drbne :D ...Jsem zmatená. Zmatená ze všeho, co se v posledních měsících děje. Ne, že by toho bylo nějak moc, ale jsem zmatená z každodenních událostí. Z některých lidí a hlavně ze sebe.. Ale to je asi pro člověka v mém věku normální. :)
______________

Better not to mention what is or isn't worth writing about. I wonder how it truly works in the world. I mean - our life stories. I came to the conclusion that if you're not the leader - you have nothing. But why do I have to do everything? Why couldn't other people be more enthusiastic and act in a friendly way? Damn it. I just wanted to say that ... nevermind, I'm lost. :D

Why so serious? Just smile ;)

Day by day

10. dubna 2012 v 20:54 | Danger Zone |  All my drivel
I've decided to swap languages just to revise and improve the skills. Nothing special, don't criticize I haven't been writing in English for a VERY long time and now I suppose I've got a really big problem with letters on my keyboard. Oh my god! I have been missing it so much! Finally I can start thinking in English..such a liberating moment! What else should I do just not to lower my abilities? ...and improve them!? I hope nobody would mind it if I posted here several articles in other language than in Czech. Huh, I'm starving.. and - I should complete the topic I am supposed to talk about tomorrow. And in elaborate narration. Oh god.. why.

btw - Freakin' love tbbt! What about you?

Osvobodit se od předsudků? Žádný problém!

7. dubna 2012 v 14:24 | Danger Zone |  All my drivel
Tyhle dvě věty si budu každý večer před spaním opakovat minimálně desetkrát, abych je konečně dostala do podvědomí. Obrovský problém - zejména pro mě - jsou lidské předsudky, které mě naprosto ničí. "A co když pokud tam půjdu, potkám někoho, koho nechci? Co když se tam budu nudit? Co když ti lidi mě nebudou mít rádi? Co když mi to nepůjde? Co když..?" a blá blá blá. Chci konečně vyhodit ze svojí hlavy tu maličkou část mě, která se bojí vyjít na cestu, protože ji může zajet auto - (když to hodně zkreslím :D) Náhodu si prostě vybrat nemůžeme a proto je stejně zbytečné se strachovat dopředu. Je zbytečné si odepírat něco, co milujete jen z důvodu, že je minimální pravděpodobnost,že se stane něco, co vám částečně pokazí vaši radost. V podstatě jsem dneska ráno, když jsem věšela prádlo na zahradě došla k závěru, že pocit "ztrapnění se" je zbytečný. Buď je společnost, ve které se pohybujete natolik rozumná a vyspělá - takže pokud se vám před nimi stane něco opravdu trapného, tak to přejde a nebo se tomu společně zasmějete. Anebo v opačném případě, je to jenom banda blbců, kteří vám nestojí ani za otření si hovna z boty.
Nejsem si úplně jistá, jestli z tohoto článku vyplývá, co jsem původně měla na mysli, ale budu v to doufat. :)

Anonymně anonymní

30. března 2012 v 23:20 | Danger Zone |  All my drivel
Tak jsem si před několika minutami přečetla jeden z mnoha poměrně zajímavých článků, které kolují po internetu. Obsahoval něco jakože Anonymous hrozí, že tuhle sobotu (zítra) chtějí vypnout celý internet. Upřímně řečeno toho zase toho o funkci internetu nevím, takže si netroufám odhadovat, jestli to mají nebo nemají šanci uskutečnit a jak katastrofální či banální následky by to mohlo mít. Nicméně v další rozvinuté debatě, co si o tom myslí občané jsem narazila na docela rozumný komentář, který se snažil říct: "Proč by si vypínali něco, díky čemuž komunikují?" S tímhle mi nezbývá nic jiného než souhlasit. Ačkoliv když se nad tím tak zamyslím, tak by mi asi ani moc nevadilo, kdyby chvíli nešel internet. (Něco nového a vzrušujícího!) Né, že bych na něm byla až natolik závislá, že nestíhám žádné další aktivity. Tohle období mě už přešlo, díkybohu. Ale bylo by fajn, kdyby si lidé uvědomili, že život nestojí na internetu. Že má i jiný, hlubší, smysl. Pro dnešek toho filozofování nechám, jsem neuvěřitelně unavená po náročném týdnu ve škole a ještě horší - a to prosím pouze tři dny - mě čekají po tomhle víkendu.

Neuvěřitelný svět

24. března 2012 v 0:20 | Danger Zone |  All my drivel
Poslední dny se pro mě stávají naprosto neuvěřitelnými. Mimo fakt, že jsem se celý týden válela doma a užívala si bezstarostného života a flákání se, včera jsem odpoledne šla do zušky na výtvarku. Samozřejmě, že spolužačka, se kterou tu školu navštěvujeme, měla spoustu řečí o tom, že jsem simulantka, flákám školu a podobně - nicméně jsem si 140% jistá,že byla ráda, že mě vidí a já vlastně taky!! Poslední dobou mi z té samoty doma začíná trochu strašit ve věži a tak si povídám sama se sebou. Celý týden jsem úžasně naladěná. I přestože jsem byla (doufám,že už jsem vyléčená teda!!) nemocná, tak mám stále dobrou náladu a dneska je nad nadprůměrem za posledních tisíc let. Odpoledne mě mí drazí rodičové vzali nakupovat. V Ostravě se totiž otvíralo nákupní centrum - asi o tom spousta z vás ví. Popravdě, tak kolosální stavbu jsem už dlouho neviděla. Podařilo se nám zabloudit už u vchodu, pak jsme nemohli najít záchody a první hodinu jsem byla naprosto zmatená. Nakonec se nám podařilo se nějak zorientovat a jak já, tak i zbytek mé posádky jsme si nakoupili. Nemůžu uvěřit, že měli v Bontonlandu cédéčko Foo Fighters! Tak strašně jsem si ho už dávno chtěla koupit, že to jinak nešlo. Ještě jsem přibalila Nirvanu Greatest Hits, ale to si schovávám jako dárek pro kamarádku,která zítra oslavuje osmnáctku, tak jí dám něco spešl. O tom,že jsem v těch nejméně očekávaných obchodech našla tričko The Beatles a Vans boty ani nemluvím. Nechce se mi dnešku ani věřit. Teď už sice asi delší dobu zas nikam nepojedu, ale mám se fakt skvěle! Třešničkou na dortu byl Starbucks, který jsem si prostě nemohla nechat ujít. Strašně dlouho jsem tam nebyla a ti zaměstnanci byli vždycky docela milí....oproti dnešku to byl ale slabý odvar! Ten prodavač, jaj! Strašně zlatý chalan.
Kofein mi v těle nějak přestává fungovat, evidentně už dávno vyprchal, takže jsem totálně znavená. Běžím spát a už teď se psychicky připravuju na zítřek, kdy se nořím do hlubin matiky a kuželoseček, abych příští týden mohla podat skvělý výkon a i v tom nejzáludnějším testu zabodovat! Já to dám! Musím...nemám na výběr. Tak se mějte, přinejlepším tak jako já právě teď!! :)

Život jako takový

20. března 2012 v 21:04 | Danger Zone |  All my drivel
Nemám ani sebemenší ponětí, proč mě tento týden napadlo se opět vrátit k psaní blogu. Možná protože během tří týdnů beru druhé antibiotika a opět se doma válím s angínou. Kdo ví. Každopádně asi chci zase začít psát, dost mi to chybělo a vyšla jsem ze cviku, ale pokusím se zase o trochu zdokonalit. Nicméně bych podotkla vzhledem k několika málo předchozím článkům, že FCE zkoušky mám úspěšně zmáknuté a další věc co mě čeká, (díkybohu až za třičtvrtě roku) jsou přijímací a talentové zkoušky na vysoké školy, kam se prostě musím dostat. Asi ještě trošku porozmýšlím o tom, k jakému oboru se na tomhle blogu přiblížím...i když beztak nakonec skončím u všeobecných keců mladistvých, protože nejsem ani módní ikona, která každý den chodí nakupovat nové šaty a nefotí si je na blog, ani si nepíšu deníček o velkoměstě, každodeních kalbách, o všech "úlovcích", které jsem kde sbalila, atp..
Řekněme, že jsem taková obyčejná osmnáctiletá holka s blogem.. :)

Kam dál